Mayová noc

31.03.2012 19:04

 

Z pátka na sobotu 18.-19.5.2012 se uskuteční pro členy TÁCKA akce nazvaná víceznačně Mayová noc.

  • bude v máji
  • bude to noc
  • bude na téma Mayovek
  • bude v roce 100. výroční úmrtí Karla Maye
  • bude v roce 170. výročí narození Karla Maye

 

Akce je určena pro členy skupiny TÁCEK.

Poplatek za dítě 70,- Kč

 

Sraz: pátek 18.5. v 18 hodin v Konírně

Konec: sobota 19.5. mezi 8 a 10 hod

 

Program:

17-18          dobrovolníci na přípravu (nábytek, zatemnění, vyluxnutí ...)

18-19.30     hry a večeře

19.30-21     film Poklad na Stříbrném jezeře

21-             pro ty, co ještě nebudou spát povídání

                  ráno po probuzení snídaně

                  sbalení a papá ....

dospěláci:

do usnutí všichni :-)

na noc v konírně spí a hlídá Radanka s Honzou případně další dobrovolník

ráno všichni - úklid :-(

 

S sebou:

  • jídlo k večeři (bude možnost i grilovat), snídani a trošku navíc
  • spacák, karimatku, případně polštářek či deku
  • oblečení na spaní
  • oblečení na noční procházku

Další informace:

Petr Bartoš, 777 770 253, petrb@seznam.cz

 

 

Karl May

Karl Friedrich May (25. února 1842 Ernstthal – 30. března 1912 Radebeul) byl německý spisovatel převážně dobrodružných románů. Proslul zejména svými příběhy o indiánském náčelníkovi Vinnetouovi a zálesáku Old Shatterhandovi, známém také jako Kara ben Nemsí. Obliba jeho díla nastala v šedesátých letech dvacátého století, kdy podle něj bylo natočeno mnoho výpravných filmů.

Narodil se jako páté dítě v chudé a početné tkalcovské rodině Heinricha Augusta a Christiny Wilheminy Mayových v německém Ernstthalu v Krušných horách. Rodiče museli věnovat všechen čas obstarávání obživy a děti vychovávala babička. Pravděpodobně vlivem podvýživy, nedostatkem vitaminu A a D a špatných hygienických podmínek po narození trpěl zrakovou poruchou a křivicí. Teprve v pěti letech se lékařům podařilo mu zrak opět navrátit.

Když začal chodit do školy, projevil se jako velmi nadaný žák a pod přísným dohledem svého otce musel tvrdě studovat. Četl a přepisoval knihy, učil se latinsky, anglicky i francouzsky a také hře na klavír, housle a varhany. Ve čtrnácti letech ukončil školu a nastoupil do učitelského semináře ve Waldenburgu.

V roce 1861 seminář úspěšně vystudoval, nastoupil jako pomocný učitel v Glauchau, ale zakrátko byl propuštěn, protože domácí, který byl alkoholik, viděl, jak May políbil jeho o mnoho let mladší manželku při hodině klavíru. May přešel na školu v Altchemnitz, ale zde byl zanedlouho na falešné udání svého spolubydlícího odsouzen za údajnou krádež hodinek k šesti týdnům vězení a dostal zákaz vykonávání učitelského povolání. Trest nastoupil v Saské Kamenici (Chemnitzu) 8. září 1862. Tyto nešťastné rány osudu zapříčinily jeho nervové zhroucení, které May podrobně popsal ve své biografii.

Když byl propuštěn z vězení, zůstal bez práce a bez prostředků. Nervově se zhroutil a v tomto duševním stavu se dopustil několika přestupků, pro které by dnes nebyl odsouzen. Byl odsouzen ke čtyřem letům nucených prací, a uvězněn ve Cvikově. Odtud ho pro dobré chování propustili 2. listopadu 1868. Vrátil se do Ernstthalu, kde se dozvěděl o smrti své babičky. Znovu se duševně zhroutil a stav mysli, dnes rozpoznán jako disociativní porucha osobnosti , znovu propukl, tehdy zcela neznám lékařské vědě. Z dobových spisů vyplývá, že v jedné restauraci odcizil pět biliárových koulí, jinde zase utěrku a jednu cigaretovou špičku. Rovněž odvedl koně z ohrady a vedl jej do sousední vesnice. Byl dopaden a jako recidivista odsouzen ke čtyřem letům vězení v káznici Waldheim.

Už v tomto posledním vězení začal sepisovat své sny o dalekých cestách a posílal povídky do různých časopisů, nejdříve pod různými pseudonymy (Karel Hohental, Latréaumout, D. Jam, E. v. Linden). Jeho talentu si povšiml nakladatel Heinrich Gotthold Münchmeyer a nabídl mu místo redaktora. V roce 1875 se May přestěhoval do Drážďan, kde se naplno věnuje spisovatelské práci a publikuje svoje povídky a humoresky. Mezi nimi vychází i povídka Old Firehand, v níž je poprvé zmíněno jméno Vinnetou. Pro Münchmeyera napsal také své první rozsáhlejší dílo, historický román Poslední cesty obou Quitzowů (1876-1877) a pět mnohasvazkových kolportážních románů většinou nízké úrovně (pod některé se ani nepodepsal), ale jejichž autorství mu později způsobilo potíže.

Na konci roku 1876 pro neshody s Münchmeyerem odešel, na nějakou dobu zůstal nezávislým a psal povídky z Podkrušnohoří. V roce 1877 přijal místo redaktora v týdeníku Frohe Stunden. V tomto časopise vycházel na pokračování jeho druhý román Zajati na moři, jehož část byla později začleněna do románu Old Surehand.

V roce 1880 se poprvé oženil s Emmou Linou Pollmerovou, ale manželství se po třinácti letech fakticky rozpadlo. Od roku 1892 začaly vycházet romány z Orientu s hlavním hrdinou jménem Kara ben Nemsí, který je totožný s Old Shatterhandem a jeho známost rostla. On sám se začal prohlašovat za hrdinu svých příběhů Old Shatterhanda. Vydával plakáty se svými fotografiemi v jeho kostýmu, které se prodávaly v tisícových sériích. Do roku 1890 vycházela jeho díla na pokračování v časopisech a teprve potom knižně. Od roku 1892 jako Sebrané příběhy z cest a od roku 1896 pod titulem Povídky z cest. Stále tvrdil, že vypráví své vlastní příběhy z cest, které vykonal do USA v letech 1862 až 1863, na Dálný východ (1864-1865) a do Orientu (1868 - 1870). V roce 1896 také koupil dům v Radebeulu u Drážďan, který nazval „Villa Shatterhand“.

V letech 1897 - 98 pobýval v Brné nad Labem, dnešní součásti Ústí nad Labem, kde napsal román Vánoce. V místní restauraci Srdíčko (tehdy hotel Herzig) má pamětní síň.

Na první skutečně doloženou cestu se vydal až v roce 1899 do Orientu, kdy navštívil dějiště svých románů a dostal se až na Sumatru. Tato cesta trvala patnáct měsíců a pro Maye znamenala těžkou konfrontaci se skutečností, která byla zcela odlišná od jeho literárních představ. Napsal romány A mír na zemi! a V Říši stříbrného lva, které se od ostatních lišily mnohem realističtějším pohledem. Jeho věhlas byl ale otřesen, když po Münchmeyerově smrti vydal nakladatel Adalbert Fischer staré kolportážní romány v knižní podobě s uvedením Mayova jména, na veřejnost se dostala také jeho kriminální minulost a May se začal se svými odpůrci soudit.

V roce 1903 se rozvedl a krátce na to si vzal Kláru Plöhnovou.

Téměř celý zbytek života strávil u soudů. V roce 1910 sepsal svou autobiografii Můj život a mé cíle a v prosinci 1911 soudní spory vyhrál. Zanedlouho, 30. března 1912 v důsledku vysílení a prodělaného zápalu plic však zemřel na srdeční mrtvici.

 

Romány

  • A mír na Zemi! (1901-1902, česky pod názvem Do země mandarínů)
  • Ardistan a Džinistan (1907-1909, také pod názvem Růže ze Šírázu, V bažinách Ardistanu a Na hoře Alláhově společně s románem V Říši stříbrného lva)
  • Cesta za štěstím (1886-1888, poslední kolportážní román)
  • Černý mustang (1896-1897)
  • Červenomodrý Metuzalém (1888-1889)
  • Divokým Kurdistánem (Ve stínu padišáha II., 1892)
  • Duch Llana Estacada (1888, také pod názvem Duch prérie a Mezi supy společně s románem Syn lovce medvědů))
  • Hulánova láska (1883-1885, kolportážní román)
  • Karavana otroků (1889-1890)
  • Komanč a zálesák (1879)
  • Lesní Růže aneb Pronásledování kolem světa (1882-1884, česky také pod názvem Tajemství starého rodu, kolportážní román)
  • Na Río de la Plata (Dobyvatelé Gran Chaca I., 1889-1890)
  • Na věčnosti (1899, také pod názvem Pouť do Mekky a V městě prorokově, dopsal Franz Kandolf)
  • Německá srdce, němečtí hrdinové (1885-1888, česky pod názvem Třemi díly světa, kolportážní román)
  • Odkaz Inky (1891-1892, česky jako Odkaz posledního Inky nebo také jako Poklad Inků)
  • Old Surehand, tři díly (1894, 1895, 1897)
  • Ostrov šperků (1880-1882)
  • Petrolejový princ (1893-1894)
  • Poklad ve Stříbrném jezeře (1890-1891)
  • Pouští (Ve stínu padišáha I., 1892)
  • Poslední cesty obou Quitzowů (1876-1877)
  • Satan a Jidáš (1893-1896, také pod názvem Supové Mexika, Trampem v Sonoře a Vinnetou mezi Beduíny)
  • Syn lovce medvědů (1887, také pod názvem Mezi supy společně s románem Duch Llana Estacada)
  • V Kordillerách (Dobyvatelé Gran Chaca II., 1890-1891)
  • V roklinách balkánských (Ve stínu padišáha IV., 1892)
  • V Říši stříbrného lva (1897-1903, také pod názvem V zemi černých stanů, Vězeň bagdádský, Tajemství babylonské věže, Ahriman Mirza, V propastech stínů a Růže ze Šírázu společně s románem Ardistan a Džinistan)
  • V zemi Mahdího (1891-1893, knižně 1896, také pod názvem Lovci lidí, Mahdí, Na březích Nilu, Otec pěti set, Poslední otroci, V ebenové zemi a V Súdánu)
  • Vánoce (1897)
  • Vinnetou, tři díly (1893)
  • Vinnetou IV. (1909-1910, také pod názvem Vinnetouova závěť nebo Vinnetouovi dědicové)
  • Z Bagdádu do Cařihradu (Ve stínu padišáha III., 1892)
  • Zajati na moři (1877-1878)
  • Zemí Škipetarů (Ve stínu padišáha V., 1892)
  • Ztracený syn aneb Kníže bídy (1884-1886, kolportážní román)
  • Žezlo a kladivo (1879-1880)
  • Žut (Ve stínu padišáha VI., 1892)
     

 

Zpět